Norkový kožich za hrst vloček - Inna Rottová

Můj muž, kterému jsem tohle všechno šest hodin ve vlaku vyprávěla, řekl: „Musíš o tom napsat.“ „O té době je toho napsáno už dost.“ „Ale o lásce toho není nikdy dost napsáno.“ „Lidi neradi poslouchají o válečných láskách,“ namítla jsem. „Ale rádi poslouchají o cizích lidech,“ přesvědčoval. „Vypravuj tak, jak se vypráví spolucestujícím ve vlaku. Neznámým lidem o svých známých. Vypravuj jim o tetě Fáně a modrookém Míšovi. O slepém matematikovi a o němčinářce. O své kamarádce Věře a její nenapodobitelné matce. Musíš to udělat. Už kvůli nim.“ „Dobře,“ souhlasila jsem. „Udělám to na památku našich matek. A věnuju tyto příběhy tobě.“